Zápisník té střelené

Jak začít?

3. january 2015 at 19:22 | Lour

Je smutné, že poslední nadpis článku byl, že jsem zase začala být aktivní a teď se Vám ozývám po cca 5 měsících..

Ahoj!
Přiznám se, že mi to dělá celkem problém něco psát, protože vlastně ani nevím, co bych měla psát. To, co se u mě dělo, když jsem byla neaktivní? Nebo bych se snad měla začít omlouvat? A potom tu je i další možnost, že bych prostě dělala, že se nic nedělo. Ani jedna z vyjmenovaných možností mě nějak netáhne, takže co? Možná z každého něco. :)
Myslím, že uvnitř jsem pořád ta stejná Lour, jen jsem nastoupila na střední školu a každé ráno mám v uších sluchátka. Naprosto jsem se zbláznila do hudby. Pravdou je, že jsem i na základce dost často poslouchala písničky, ale teď jsem pokročila na vyšší level. :D A to nejen v množství naposlouchaných hodin, ale i v žánru. Pořád jsem věrná svým milovaným Beatles a celkově té staré rockové klasice, ale zkusila jsem začít poslouchat i "něco jiného".. Tím myslím, že jsem zkoušela zabruslit do nových žánrů, tak třeba Artic Monkey, které teď naprosto zbožňuji! Tak to nám wikipedie tvrdí, že je to indie rocková kapela - uznávám, pořád tam jsou ty prvky rocku. :D Zkusíme něco dál.. Radiohead! Jejich Karma Police jsem se hned musela naučit na klavír. Narazila jsem na ně díky Tumblru, na kterém poslední dobou trávím celkem dost času. :D Takže, co nám tady píše naše chytrá encyklopedie? Alternativní rocková skupina. No dobrá, i tam je rock, ale před ním stojí alternativní, takže se to počítá jako nějaký nově objevený žánr, co? :) Taky jsem začala více poslouchat Metallicu - možná i kvůli jedné osobě - Díky! ;), což je trash-metalová kapela! Takže jsem vám konečně dokázala, že jsem objevila i jiný žánr. :D

No a co se týče knih, tak tam jsem pořád stejná. Pořád u mě přebývají fantasy, sci-fi knihy. Teď sice hlavně čtu dívčí romány, ale v zimě to tak mám snad vždycky. Právě čtu Eleanor & Park /Rainbow Rowell/ a už mi tu na stole leží Papírová města /John Green/, které jsem dostala na Vánoce. Spolu s Papírovými městy jsem dostala i Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel /Jonas Jonasson/ a na toho se už taky dost těším! Mimochodem, s Novým rokem se nese i nová knižní challenge, takže jaký jste si dali letos cíl, že přečtete knížek? Můj je 50, snad to zvládnu, protože je to celkem náročné s tou školou, ale chci si přečíst už i nějaké knihy k maturitě, takže jo, snad to zvládnu! ;)


Možná bych Vás mohla trošku informovat, jak to teď bude s blogem. Já vlastně ani sama nevím. Když budu mít čas a chuť, tak zkusím přidat nějaký článek. Chci nadále pokračovat v recenzích a také chci zlepšit jejich kvalitu a tak nějak i styl. Předminulý článek byla filmová recenze, takže u těch platí to samé jako u těch knižních. A co s povídkami? Eh, zatím neplánuji pokračování, jaksi tomu nemůžu přijít na chuť. Nedávno jsem si to pročítala a vlastně ani nechápu, jak jsem to mohla zveřejnit. :D Ale když mě navštíví někdy paní Múza a bude mi chtít poradit, co mám udělat s těmi upíry, nebo s tou záhadnou knihou, nebudu se bránit. :) Celkově doufám, že to bude všechno zase takové, jako dřív.


Tento článek byl asi tak nějak o ničem, ale pomohlo mi to. Možná nevěříte, ale sednout si po těch několika měsících a začít jen tak psát není zrovna lehké. Teď, když dopisuji poslední věty článku vím, že v tom dalším už se můžu začít věnovat něčemu konkrétnějšímu - třeba nějaké recenzi? :) Uvidíme. Mi nezbývá, než se s vámi rozloučit. Vím, že je 3. ledna, ale i tak Vám chci popřát vše nejlepší do Nového roku, hodně zdraví a štěstí (jak originální ), plno splněných přání, co nejvíce dosažených cílů a ať máte kolem sebe lidi, které máte rádi a oni vás. Mějte se krásně a ať je Váš rok 2015 jedním z nejlepších.


S pozdravem
přebornice na hudební žánry Lour :)

Lour nám začala být zase aktivní.. ;)

2. july 2014 at 18:39 | Lour
:DDD we know!
Krásný podvečer!

Doufám, že jste si užili dnešní den, když máme (skoro) všichni volno. Nicméně, po měsíci jsem uvážila, že bych mohla zase něco napsat na blog. Už oficiálně nejsem žákyní ZŠ. Je mi to líto, protože jsem základku prožila naprosto nejlépe, jak jsem mohla. Sice se mi bude více stýskat po učitelích, kuchařkách, dokonce i po řediteli, který si mě oblíbil. Moje třída nebyla ničím výjimečná, neměla žádný super kolektiv, ale co mohu stoprocentně říct, je to, že jsme se měli rádi, i když to tak někdy nevypadalo. Vždycky jsem záviděla béčku, že mají tak skvělý kolektiv, ale když k nám od nich přešla jejich spolužačka, tak mi řekla, že jsou sice super parta, ale neumějí přijímat nové lidi, což u nás nebyl žádný problém. A za to jsem na naší třídu hrdá. Jak jsem psala, základka byla skvělá, alespoň pro mě. Byla jsem díky ní v Londýně, snad milionkrát v Praze, navštívili nás cizinci a pobývali s námi týden, dostala jsem se několikrát do novin, do televize, pomáhala jsem těm, co to potřebovali, vyhráli jsme cenu Ď, bylo toho spousta... Bude se mi stýskat.

:)

Ale teď už přejdeme k něčemu jinému. Byla jsem zase v Praze a navštívila výstavu Tima Burtona! A bylo to naprosto úžasné. Fakt jsem z toho nadšená a určitě všem doporučuji navštívit, protože to stojí za to. Ale musíte si to projít v klidu, celá třída spěchala a já jediná s kamarádkou jsme si to pořádně prošly. (No, taky nás hledali :D ) Burtonovy filmy miluju a nedám na ně dopustit, možná už i kvůli toho, že ve většině hraje Johny Depp. :D A samozřejmě jsme se "zastavili" v Palladiu a něco nakoupili. Konečně mám brýle, které jsem chtěla. Strašně se mi líbí ten tvar a většinou mi nesluší, ale stal se zázrak a dokonce mi i slušely! A samozřejmě jsem si zašla zase do Starbucks, jejich kafe zbožňuji. Potom jsme navštívili Lush, kde to zase úžasně vonělo,aah.. Byl to super výlet a ještě jednou - Určitě navštivte tu výstavu! :)

I'm just writting.. :)

29. april 2014 at 22:27 | Lour

Ahoj!

Když už jsem si uvařila ten můj úžasný green tea, pustila si Mumford & Sons, zapálila si mou novou jablkovou svíčku z Ikea a celkově si nahodila takovou tu pohodovou atmosféru, tak mě napadlo - Co třeba něco napsat na blog? No, první jsem sice změnila vzhled, na kopretiny, které mám strašně ráda a potom začala ťukat do písmenek. Sice bych měla spíše psát své mluvní cvičení na téma Nedůvěra a aby to nebylo tak lehké, má to být úvaha, kterou opravdu nemám moc v lásce. Ale já si v pohodě ležím na posteli a píšu na blog. :) Potřebuju už prázdniny. Celkově si připadám strašně unavená a krapet vystresovaná. Na gympl mě nepřijali. Úplně jsem pokazila matiku. Čeština samozřejmě hodně, hodně vysoko, ale v matice mi chyběl takový kousíček, abych dosáhla požadovaných 10-ti bodů. Už je to jedno. Jen mě to prostě štve, protože si teď zpětně uvědomuji, jak to spočítat.Možná, to tak mělo být. Možná, že někde se budu mít líp. (No, upřímně, na osud moc nevěřím, ale teď v něco prostě musím doufat. ) Ale celkem mě ta společnost naštvala, protože tam dali věci, které se na základní škole vůbec neučí a byly vyškrtnuty. S těmi, co měli SCIO bych to hned vyměnila. Ale všem, co se dostali na školu, na kterou chtěli, gratuluji a moc vám to přeji! :)

Mimochodem, začala jsem sledovat nový seriál. Jmenuje se New Girl a hraje tam Zooey Deschanel, kterou mám strašně ráda. Možná ji znáte z 500 days of Summer. Někdy si říkám, že bych tu Jess asi vykopla z toho bytu, ale potom si uvědomím, že některé věci dělám taky. :D Co ale musím poznamenat je to, že u tohoto seriálu se mi líbí víc český dabing než originál, což je krapet divné. Přijde mi, že právě v českém dabingu ten vtip více vynikne, protože té Jess dali takový hloupoučký hlas, že mi to k ní úplně sedí.

Pořád se snažím mamku přemluvit, abychom jeli 17. května do Prahy na Svět knih a na výstavu Tima Burtona, ale pořád ne a ne ustoupit, tak doufám, že se mi to povede. :D Když už jsme u těch knih, tak už jsem dočetla poslední 2 díly z triologie Legenda od Marie Lu, takže určitě přidám recenzi, ale asi to udělám tak, že budu hodnotit všechny 3 díly najednou, no, ještě nevím. A teď právě čtu Pustinu /Moira Young/ což je 2. díl Krvavé cesty, která mě příjemně překvapila. A ještě se musím zeptat. Koupili jste si něco 23.4. na den, kdy byly knihy bez DPH? Já ano! :D Pořídila jsem si pouze 1 knížku a to Paniku / Lauren Oliver/, kterou už jsem dlouho okoukávala.

No, tento článek dopisuju, kdy už mám vypitý čaj, svíčku sfouknutou, písničky dohrály a já už mám dokonce napsané i mluvní cvičení. Dneska byl poměrně náročný den, takž už nejspíš zalehnu pod peřinu a ponořím se do mého snového království. Tímto přeji dobrou noc a ať se vám zdá něco pěkného. :)
S pozdravem
kopretinová Lour :)

Nejenom písmenkový článek..

6. april 2014 at 17:56 | Lour
Ahoj všem!
Já vím, zase jsem dlouho nepsala. Ale divíte se? Za cca 2 týdny mám přijímačky. Ještě před nedávnem bylo září a teď už je duben! No, už začínám být pěkně nervózní. :D Ale to nechám na jindy. Dneska to bude takový hodně delší článek, protože bych tu chtěla vecpat věše, co stalo za tu dobu, co jsem nepsala. A že toho bylo hodně. Ale nebojte, nebudou tady jenom písmenka, ale i fotky! ;) Tak jdeme na to.
Bylo by fajn, kdybych začala knižním veletrhem, který se konal v Ostravě 7.-9. března. Moc úsilí mě nestálo přemluvit mamku, abychom tam jeli. Takže jsem s plnou peněženkou prašulí nasedla do auta jela směrem na výstaviště. Když jsme se dostali do budovy, kde se mělo všechno odehrát, tak tam bylo strašně moc lidí. Byl tam ještě totiž nějaký veletrh kolem svatby a tipy na dovolenou, nebo tak nějak . Takže nás tam mamka zatáhla. No, měli tam výborné koláče, zákusky a dortíky. :D Ale šaty nic moc. Takže jsme pěkně vyšli schody a já jsem konečně spatřila všechny ty knihy. No a potom jsem jenom přebíhala od jednoho stánku k druhému.


Na 3. obrázku v první řadě můžete zrovna vidět besedu Nely Rywikové, která napsala Dům č.6 Abych se přiznala, tak mě to moc nebavilo. :D A hned pod fotkou je další fotografie, a to jsou dvě placky, které tam před vašima očima razili, tak jsem hned vzala jednu pro kamarádku, která bude mít narozeniny - Čtení nebolí a pro sebe Jsem čtenářka a romantička.
A tu je skoro vše, co jsem pořídila. Ano, pouze jedna kniha, ale přiznám se, že ještě předtím jsem byla v Ostravě a koupila si ještě Zlodějku knih /Markus Zusak/. Hlavní je, že jsem se udržela a nekoupila si hodně knížek. :D A potom tam mám diář, na kterém jsou takové roztomilé ovečky...
Já vám něco musím říct. Já jsem si tam koupila i cd The Beatles a mamka si taky nějaké koupila, no, sedneme do auta, pustíme to a zjistíme, že to všechno jsou přezpívané písničky. Málem mě trefilo. :D Takže to byl knižní veletrh.

Álison, thank you! :)

5. march 2014 at 20:19 | Lour
Přeji krásný večer!

Po celkem dlouhé době se vám zase ozývám! Jestli by někoho zajímalo, jak dopadl můj týden, kdy jsem mluvila pouze anglicky, tak úžasně! Když jsem se se všemi loučila, tak jsem tam málem začala brečet - a to hlavně, když mě objal Álison (Brazilec), Busa (Turkyně) a Beatriz (Chilanka), protože jsem je měla nejradši a nejvíce jsem si s nimi rozuměla. :)

Ale dneska bych zůstala chvilku u Álisona, který si pro nás připravil skvělou prezentaci o Brazílii a tak trochu o sobě. Álison má 4 práce a jednou z nich je pomáhat lidem, taky by chtěl změnit svět, nebo být ministrem zahraničí (Myslím, že něco takového.. :D) Abych to uvedla na pravou míru - Tento Brazilec umí nějak 8 jazyků, prý by chtěl umět i česky, ale je to pro něj moc těžké, ale už mu to po tom týdnu začalo trošku jít, hlavně AHOJ! :D Nicméně, zastavím se u toho pomáhání lidem. Álisonovi umřela matka, když byl poměrně malý kluk, myslím, že byla závislá na drogách. Tak se tedy odstěhoval a bydlí celkem daleko od své rodiny - sestry, takže se s ní moc nevídá. Začal se tedy zabývat pomáháním a říkal nám o tom něco i ve své prezentaci. Mluvil tedy hlavně o odlišnosti, cituji, jak to přesně říkal - "Different is good" Poté přešel k nemocem - rakovině. Zeptal se nás, zda známe Zacha, samozřejmě, že jej nikdo neznal. Álison nám něco o něm řekl. Zach byl jeho kamarád z Ameriky, který měl rakovinu a museli mu amputovat nohu, doktoři mu řekli, že má jen pár měsíců (?), než zemře. Zach si z toho nic nedělal a užíval si život naplno! Myslím, že bude lepší, když vám přidám raději video o Zachovi, takže si ho tedy užijte! :)

Pokud máte trošku problém s angličtinou, tak tam, kde je ozubené kolečko je i malý obdélníček, na něj klikněte a nastavte si titulky! ;) (Ale jsou strašně blbé :D)

A jsme! A jsme!

20. february 2014 at 21:50 | Lour
Hi!

Konečně jsem se dostala k napsání článku! Jupí. Poslední dva týdny nemám vůbec čas. :( Předminulý týden jsme pořád trénovali na naše divadlo, které jsme v pondělí hráli a musím říct, že se nám povedlo a bylo to naprosto úžasné! :) Největší strach jsem měla z té angličtiny, protože celé to bylo v angličtině a já jsem ještě k tomu měla nejvíce textu, takže jsem se fakt bála. :D Ale dobře to dopadlo a všem se to líbilo! No a vlastně od pondělí jsou v naší škole stážisti z různých zemí - Bulharsko, Chile, Rusko, Brazílie, Turecko a Anglie. :) Bavíme se tedy mezi sebou anglicky, což mě dovádí celkem k šílenství, protože mi pořád jede v hlavě angličtina. :D Včera se mi stala taková celkem vtipná situace, že jsem šla z oběda a my tam teď máme takové dveře a někdo tam pořád zvonil, tak jsem otevřela ty dveře a ta paní na mě "Děkuju," a co jsem udělala já? Ehm, jen jsem se na ní koukala a v hlavě mi jelo - "Co mám říct?" "Jak se to řekne v aj?" Po asi minutě hledění na ní jsem trošku pokývla hlavou a rychle odešla. :D Musím se přiznat, že se mi to ještě nikdy nestalo. ;) Ale je to super, že jsou tady a my si máme možnost si procvičit aj. Kdyby vás zajímalo, koho mám nejradši, tak je to asi Brazilec, Chilanka (To je divné slovo :D) a Turkyně. :) Brazilec pořád nosí na hlavě čepku a ztrácí se, ale umí nějak 7 jazyků.. :D

Nic méně jsem dnes chtěla psát ještě o něčem, na co jsem dnes narazila. Stalo se to právě, když jsme měli dvouhodinovku s Ruskou, kterou mimochodem nemám vůbec ráda :D, a zrovna jsme se nějak bavili o sportu a kamarádka mi říkala, že Rusové nejsou dobří, že jsme lepší, já jsem samozřejmě měla námitky, protože kdo by zapomněl na Pluschenka, i když mě naštval tím, jak odstoupil, nebo ruský hokej? (I když se jim teď nedařilo :D) Ale kamarádka si i tak stála za svým, že Češi jsou prostě nejlepší ze všech! Ale je to tak? Já bohužel musím nesouhlasit. Ono je to hezké, když nedáte dopustit na svou zem, ale na druhou stranu si myslím, že člověk by měl uznat, že někteří jsou lepší než my. S takovým to přístupem se musí asi blbě prohrávat. Ale tím nechci říct, že máme blbé sportovce, naopak, máme skvělé sportovce, každý vyniká v něčem jiném a některým se bohužel zase tak moc nedaří. Třeba Sáblíková, Soukalová, Pančochová, Samková, Jágr,.. Máme jich opravdu hodně skvělých! Takže Češi pojďme! :)

A tímto asi uzavřu tento článek, protože jsem už unavená a chci si ještě přečíst alespoň jednu kapitolu knížky. :) Takže se mějte hezky a já doufám, že se zase co nejdříve ozvu, tak Bye! :)


S pozdravem
angličanka Lour :)

Rok s velkým R

2. february 2014 at 20:16 | Lour
Já už se táák těším!! Viděli jste trailer? :)

Krásný den přeji!

Po dlouhé době zase píšu, je to neuvěřitelné, ale ano. :D Abych byla upřímná, vůbec se mi nechtělo nic psát, možná to bylo tím, že jsem byla nemocná, což jsem vlastně ještě trošku i teď, ale jelikož mám dneska takový ten pohodlný nicnedělající (No, nicnedělající den mám snad už celý týden :D) den, tak jsem si teď sedla k notebooku a řekla si, že bych něco měla napsat. Co jste dneska dělali? Já jsem si po dlouhatánské době umyla konečně vlasy, které vypadaly, že každou chvíli vypadnou, odlakovala a upravila si nehty, uklidila pokoj, začala číst povinnou četbu, kterou mám mít za týden přečtenou. :D Kdyby vás to zajímalo, tak čtu od Remarqua Tři kamarády a jsem snad na 20. straně (na čtečce) a ta knížka je prostě divná. Původně jsem si půjčila v knihovně knihu Jiskra života, ale když jsem si přečetla na první stránce 3 řádky, ihned jsem tu knížku odložila. Já prostě nemám ráda válečná témata a problémem je, že Remrque psal snad jen o válce. Nakonec, když mamka viděla, že skoro brečím u těch prvních řádků, že to nebudu číst, tak mi řekla, že od něj četla Tři kamarády a že je to prý hezká knížka. Tak jsem tedy na ní dala a teď to čtu. Zatím tam teda není nic o koncentrácích, válce, zbraních, takže jsem spokojená. :D Jen ty jména, Jednou tam je Kötlich a potom tam je zase nějakým jiným jménem, pravdou je, že se musím na to strašně soustředit. Takž mám vypnutou televizi, počítač, mobil a jen čtu. Tohle se mi jinak nikdy nestává...

Já vám musím něco říct! Tento blog už mám 1 rok!! A jsem z toho strašně nadšená, jelikož mi snad ještě nikdy nevydržel nějaký blog tak dlouho. :) Když si tak projíždím staré články, tak se musím pochválit i tím, že jsem se celkově zlepšila ve psaní, tím myslím, že už nepíšu tolik chyb, dávám mezery tam, kde mají být, což jsem jinak nikdy nedodržovala a celkově jsem prostě nadšená z toho, co mi vlastně tento blog dal. Za ten rok jsem napsala i 1. kapitolu povídky (která je rozdělena na několik částí), což je super, protože nikdy moc nevydržím u jedné povídky, jelikož mě v průběhu napadne milion nápadů, které tam bohužel nejdou zapasovat. :D Taky už píšu delší články. :D Nevím, zda je to super pro všechny, ale pro mě jo, protože i já sama mám ráda, když je nějaký článek dlouhý a aspoň si něco počtu. :) A nějaké statistiky? Dobrá, napsala jsem 57 článků, což je slabota a strašně mě to štve. :( Doufám, že to se v dalším roku zlepší. :) Blog navštívilo 2593 lidí, nejkomentovanější článek byl Jak oživit svou knihovnu, kde jste napsali 28 komentářů! Když se na to dívám zpětně, hodně mě to překvapilo. :D Nejčlánkovatější (to asi nebude slovo, že? ) měsíc byl červenec, kde jsem zveřejnila 12 článků. Na blogu jsem měla cca 7 vzhledů. A to je asi vše, co mě napadá, co bych mohla spočítat. :D

Málem bych zapomněla, co vysvědčení?! :) Já jsem se svým naprosto spokojená! :D A přiznám se, že jsem to vůbec nečekala, říkala jsem si, že budu mít tak jednu, dvě dvojky a nakonec mám samé 1! :) Och, jsem na sebe pyšná. :) Doufám, že i vy máte krásné známky. ;) Inu, teď už budu asi končit, jelikož hraju s mamkou nějakou hru a potom půjdu zase číst tu povinnou. :) A mimochodem, už jsem dočetla Hledání Aljašky, tak vám když tak napíšu recenzi. :)
S pozdravem
skoro vlasatá Lour :)

2014 - I wish you

31. december 2013 at 21:37 | Lour

Krásný Silvestrovský Večer!

Inu, píšu tedy článek. V hlavě mi prolétlo, že bych měla být slušná, tak jak mě vychovali a popřát vám něco na nový rok. Takže sedím u mého psacího stolu na nové židli (je i houpací! :) ), jím sýrové koule, poslouchám hudbu v mých nových STAR WARS sluchátkách, které jsem mimochodem dostala na Vánoce (A jsou s YODOU!! :D ) a uvažuju, co bych asi měla popřát. Ne, že bych nevěděla co, to vím, ale jen mi připadá, že každý si přeje to stejné. Jistě, že to jsou důležité věci, i já je přeju všem. Ale letos bych chtěla něco vymyslet. Lámat si hlavu, protože je to novoroční přání, nad kterým by měl každý popřemýšlet, zda je třeba to, co jste řekli těm lidem potřebné. Já bych třeba svému otci nepopřála hodně peněz, jelikož jich má opravdu dost, ale i tak mu to hodně lidí řekne. Proč? Nepřemýšlí nad tím. A já si myslím, že to co řeknete na Nový rok, se může ten rok stát. Zní to jako klišé, ale já nevím, prostě chci, aby moji čtenáři blogu měli nějaké odlišné přání, protože celkově jsem celá nějaká divná.. :D Ale co to bude? Jistě, že to bude ZDRAVÍ, ÚSPĚCHY VE ŠKOLE, ŠTĚSTÍ, PŘÁTELÉ, LÁSKU ale co dál?.. ODHODLÁNÍ, něco, co hodně lidem chybí. To, co máte chuť zrovna udělat, udělejte to! Nepřemýšlejte nad tím a prostě to udělejte. Nebo já třeba letos budu dělat přijímačky. Chci si dát obě přihlášky na gympl. A budu se ze všech sil snažit, abych se tam dostala. Vlastně můžu říct, že dostat se na gympl bude v roce 2014 můj nejvyšší cíl.Můžou to být malé činy, ale i obrovské. Takže určitě přeju ODHODLÁNÍ! A dál? SMÍCH. Smějte se, co nejvíce můžete. Protože jak všichni víme - Smích lečí a prodlužuje život! :) Zapomeňte na všechny blbosti a smějte se. I v těch nejhorších chvílích se pokuste smát, i když je to těžké. Nebo jen tak ničemu se smějte. Lepší než se pořád mračit. ;) A co dál? VĚŘTE V SEBE! Každý člověk je originál, takže je něčím výjimečný, takže věřte v tu věc, co vás dělá výjimečnou. A co to je? Všechno, naprosto všechno! Hlavně si nepodrývejte sebevědomí. Naopak, zvyšujte si ho, ale zase ho nemějte moc vysoké ;) Takové to zdravé sebevědomí.

A to je asi vše, co jsem vymyslela. Takže vám přeji LÁSKU, PLNO PŘÁTEL, ŠTĚSTÍ, ÚSPĚCHY VE ŠKOLE/PRÁCI, ZDRAVÍ, ODHODLÁNÍ, HODNĚ SMÍCHU A VÍRU V SEBE! Tak si užijte poslední hodiny, minuty, vteřiny roku 2013, uzavřete ho s lidmi, které máte rádi a s těmi samými začněte i další rok - 2014 a už od prvního momentu ho udělejte nádherným, protože musí být nádherný! :)

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2014!!

Stonožka - Návštěva chrámu Sv. Víta

11. december 2013 at 20:29 | Lour
(Jo, jsem ta druhá :D )

Krásný podvečer mí milý přátelé!

Tak jsem zase tady, ale o něco slavnější než před několika dnami. Tak dobře, od začátku. Moje p. učitelka si mě jednoho dne zavolala do svého kabinetu. První, co mi přišlo na mysl bylo - "O né, co jsem zase udělala." Neberte to tak, že mám pořád problémy, to vůbec. :D Takže jsem tedy šla za ní a ona mě požádala, zda bych nechtěla jet do Prahy. Prahu mám strašně ráda, tudíž jsem řekla, jako že se zeptám doma. Část se nám platila z fondu, takže to nebylo příliš drahé. Takže jsem se toho dne zeptala mamky, která mi s váháním tedy přikývla. Druhý den jsem to řekla p. uč. Která si mě potom volala snad co 2 hodiny. :D A jak si mě jednou zase zavolala, řekla mi, že by chtěla, abych vystoupila před lidi a kardinála Dominika Duku v chrámu sv. Víta a řekla přímluvu za děti, kterým naše škola pomáhá a jelikož já nejsem nějak stydlivá s radostí jsem řekla, že jo! Napsali mi text, a abych byla upřímná, moc jsem se ho neučila. :D A pak tedy nadešel den, kdy jsme měli jet. Nasedli jsme do vlaku a hurá do hlavního města! Když jsme vystoupily z vlaku, zjistila jsem, že je bohužel i tady strašná zima, ale co? Jsem v PRAZE!

Toho dne jsme byli na trzích, viděli ten slavný stromek na Staroměstském náměstí a teda nic moc přes den... A potom jsme byli v Národním divadle na Strakonickém dudákovi. Všichni jsme byli tak unaveni, že jsme tam málem usnuli, ale myslím, že se mi to líbilo a nasmála jsem se. A mimochodem, byli jsme na premiéře! :)

Na pohled normální, uvnitř děsivé..

29. november 2013 at 17:30 | Lour
Krásný den všem!
Tak jsem se tedy dokopala napsat ten článek o Osvětimi. Nějak se mi do toho nechtělo, protože to není zrovna 2x příjemné o tom psát, ač to nemělo na mě ten dojem, jaký jsem myslela. Inu, tak co to vlastně se mnou udělalo? Abych byla upřímná, myslela jsem, že po zpáteční cestě z koncentračního tábora budu zamlklá, ubrečená, tak jsem si pro jistotu vzala nějakou vtipnou knížku. Ale opak byl pravdou. V autobuse jsme se možná nasmáli víc, než při cestě do Polska - hlavně se teda smáli mi, jelikož jsem byla strašně utahaná, tak jsem usnula a oni si mysleli, že to jenom hraju, takže můj úžasný kamarád vzal a sundal mi opěradlo dolů a já tak trošku spadla. :D Ale zpět k tématu. Každého, když jsem se zeptala, jaké má vzpomínky z Osvětimi mi odpověděl, že strašné a znova by tam už nikdy nejel. A poslední den před odjezdem jsem se začala obávat, že se budu šíleně bát a už se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem nasedla do autobusu, vzala si řízek a jela. Když jsme dorazili, říkala jsem si "Kde to jsme? Žádné komory tu nejsou.." Ukázalo se, že jsme stáli teprve před domem, kde se prodávaly lístky. Do rukou nám strčili sluchátka a krabičku a všichni jsme se měli naladit na stejnou stanici, ale to bych nebyla já, kdybych se třeba nenaladila na číňany, že? :D No a vyrazili jsme. Prošli jsme známou bránou "Arbeit macht frei" A musím se přiznat, nějak jsem si uměla přeložit tu větu. :D Což je na mou němčinu velký úspěch. Tuším, že to znamená Práce dělá volnost.
(omlouvám se za tu kvalitu, ale já jsem si doma zapomněla foťák :D )

A taková malá maličkost, když ti židé, romové a další osoby procházeli touto branou, tak jim u toho hrála dechovka veselou hudbu. Oni si prý mysleli, že jdou za prací, tak já nevím, ale to je fakt hnus. Dobrá, když jsme prošli, všude stály cihlové domy a byly vysázené nové stromy a tráva byla posečená a zelená. To mě zarazilo. Všechno bylo upravené a vlastně jste si mysleli, že nejste ani v koncentráku. Zni to morbidně, ale opravdu to tak na mne působilo. V zmiňovaných domech bylo několik tun pravých lidských vlasů z kterých se vyráběl koberec, našli se tam zubní kartáčky, hrnce, hračky pro děti, brýle, no všechno možné a to už bylo tedy pro mě horší. Ale zase když je v jedné malé místnosti na sobě namačkáno 20 Japonců, nějací Francouzi, Američani a moje třída, tak to nemá prostě tu smuteční atmosféru, kterou by to mělo mít. A potom jsme šli kolem ostnatých drátů, které nás zavedly k 1. plynové komoře. Vlastně jediné, která zůstala a prý to je ta nejmenší. Když jsem vešla dovnitř, připadalo mi to, jak kdybych byla v nějaké krabici, která není z papíru,
ale betonu. Zase byla vyznačena trasa a já se málem rozbrečela, protože chodit po podlaze, kde umřelo tisíce lidí.. to je příšerné. Pak jsme vyšli ven a jeli do Auschwitz II - Birkenau, kde byly největší plynové komory, které ovšem stihli Němci srovnat se zemí, ale i tak zůstaly zbytky cihel, které postupně mizely v trávě. Dále jsme navštívili dům, kde spaly ženy. Jak spaly? Představme si třípatrovou postel, akorát místo matrací tam budou dřevěné desky a ostatní je betonové. Ty co spaly úplně dole, spaly vlastně na zemi, kde je mohly klidně pokousat myši. Tak jsem se na chvíli zdržela s holkami a zakecali jsme se, kde bychom spali, mimochodem já bych byla asi uprostřed. Potom jsme zjistily, že průvodkyně i s naší třídou nám zmizela. Našli jsme je v umývárnách, které pro mě byly snad nejhorší, tedy až po komoře. Uprostřed obdélníkové budovy se táhly dvě žluté koryta, ve kterých se měli umývat. To bylo pro mě příšerné, pocit, že tam stáli nazí, šahali, chodili po tom všem, to je nepředstavitelné. To už mi tekla i slzička. A potom byl konec. Poděkovali jsme průvodkyni a jeli domů.

Celá ta návštěva ve mě nechala strašně moc, ale přišlo mi to tam vážně všechno upravené s svým způsobem ty domy vypadaly poměrně hezky. A jestli bych tam jela znovu? To asi ne, přeci jen 2x to vidět nemusím..

A teď vám musím říct něco o průvodkyni, co nás provázela. Nejhorší bylo, že jsem ji moc nerozuměla, byla to polka, která se snažila mluvit česky. větu "A tak dále" říkala snad 5 minut. :D No a její pořád opakované fráze " Prosím, uvědómit si." "Byla to země bez Bóha" "Auschwitz I a Ausxhwitz II - Birkenau" Tak to bylo hodně vtipné, když to pořád říkala, já chápu že je to hrozné a plně jsem si to i uvědomovala, ale pořád to opakovat? tomu se nedalo nezasmát. :D A teď pár fotek. :)

If I can't have a dog, he'll be at least in the book..

10. november 2013 at 12:54 | Lour

Hola!

Po dlouhé době se vám zase vrací ta část blogovací Lour. :) Je neděle dopoledne, já už mám hotové úkoly, za což jsem na sebe moc pyšná, jelikož je vždycky dělám v neděli večer. :D Sice bych si teď měla opisovat sešit z dějepisu, protože na to učivo zítra píšem, ale já jsem v pohodě, jak jinak. Takže jsem si otevřela notebook (pořád mamčin :/ ) a ze zvyku zašla na stránku blogu, no a jelikož mi chybělo to ťukání do klávesnice ze kterého potom vznikne článek, tak teda píšu. První a asi největší novinkou je to, že už jsem TETA! Víte, jak blbě to zní? :D Je to holčička, což je pro mě blbé, jelikož jsem všude sázela na kluka, takže většině lidí teď dlužím čokoládu, ale hlavně, že je to zdravé! Jmenuje se Julča (Osobně bych dala jiné jméno, ale není naštěstí moje, takže do toho nebudu zasahovat ;) ) a narodila se 30. 10. 2013 v 18:35 - Sledujete ty trojky? :D Na ségru jsem pěkně čekala za dveřmi a poprvé jsem ji slyšela křičet! Takže to byl pro mě velký zážitek. :)

Taky jsem byla v Osvětimi, ale nechci v tomto článku moc prozrazovat, jelikož Osvětim bude mít vlastní článek. :)

A teď něco ke knížkám. V mé knihovničce se objevila nová kniha Marley a já /John Grogan/, ano, je to ten film. Jsem strašně ráda, že to mám i v knižní podobě, jelikož ten film je úžasný, takže se už těším, jak to začnu číst, ale momentálně čtu Ptačí zpěv od Megan Spooner, ale jsem teprve na začátku, takže nemůžu posoudit, jaké to je, ale vypadá to zajímavě. Až dočtu, tak vám dám vědět. A teď se vám musím k něčemu přiznat. :D Když jsem byla v knihovně, tak jsem si půjčila knížku Mládí furt v hajzlu, kterou napsal C.D. Payne, od kterého jsem četla jednu knihu, která byla taková optimistická, vtipná, takže jsem si řekla, že si půjčím i tuto. Mojí největší chybou bylo to, že jsem si nepřečetla o čem je. Což vždycky dělám, ale byla jsem unešená z toho, že jsem našla toho autora, že jsem si to nepřečetla. Kniha je určena pro kluky, kteří jsou ve věku 14, 15, 16, takže jsem po 10ti stránkách musela knihu odložit, jelikož fakt všechno o klucích vědět nemusím. :D Tím vám chci doporučit jednu věc - Vždycky si čtěte o čem kniha je. :D Což, ale stejně všichni dělají, ne?

Co bych vám tak ještě napsala. Jo! V úterý a ve středu budeme malým dětem hrát divadlo, já jsem se přihlásila na roli děda Vševěda a holuba. :D netuším, co si oblíknu, vlasy už mám, ale na holuba, který má vyskočit z dortu? :D To nevím... Taky máme tento týden psát scio testy, takže jsem zvědavá, jak dopadnu, snad dobře. Největší strach mám z matiky, naštěstí je to jenom zkušební. Já se vám musím ještě s něčím pochlubit. Ve čtvrtek jsem byla v klavíru a p. uč. se mě zeptala, jestli nechci hrát na vánočním koncertě s dechovkou, že bych tam hrála na klavír a tak já, že nevím, vzala noty a tam byl název písně, kterou zpíváme ve sboru a máme zpívat na tom koncertě, takže nic no. :( Ale i tak jsem ráda, že mi to nabídla, jelikož je to pro mě úspěch. :)

Ale teď už se rozloučím, jelikož si musím dopsat ten sešit a potom jdeme za ségrou. :) Tak se mějte úžasně!

S pozdravem
klavíristka Lour :)

Volby, Knihovna,..

23. october 2013 at 20:07 | Lour
Bon Jour!

Tak tedy zase píšu. Sice jsem psala už o víkendu, ale to, co vzniklo z toho článku, který jsem psala v naprosto příšerné náladě, se nedalo zveřejnit. Teď sice také nejsem v moc dobrém rozpoložení, jelikož mám před sebou tunu učení a já si doposud jen četla knížky, což mě přivádí k tomu, že jsem byla včera v knihovně. Konečně jsem vrátila minulé knížky a půjčila si Ptačí zpěv /Meagan Spooner/, který jsem měla už od vydání v plánu si přečíst, ale nějak jsem se k tomu nedostala a včera jsem na to náhodou narazila. :) Další knihou jsou Zombie blondýnky /Brian James/. O této knize jsem slyšela, ale nějak jsem se na ni nezaměřovala, poté tady mám Mládí furt v hajzlu /C.D. Payne/. O tohoto autora jsem četla už jednu knihu, která byla oddechová a strašně vtipná, takže jsem byla ráda, když jsem narazila na tuto. A potom jsem si řekla, že bych si měla přečíst něco staršího, takže jsem si vzala Čas vlků od Williama Horwooda, kterou jsem už začala číst.

Já už se těším na pátek. Sice to teď bude znít strašně krutě, ale jedeme do Osvětimi a já se tam těším, ale chápejte, není to v tom smyslu, že se těším třeba jako na Vánoce, to opravdu ne. Já se těším, až se dozvím pro mne úplně nové věci o tom koncentračním táboře, jak se tam "žilo", a tak podobně. Prostě a jednoduše se těším na nové vědomosti. :D

Já vám musím ještě něco říct o včerejšku! Včera jsem měla sbor, a tak jsem se rozhodla, že bych ho navštívila (Eh, lépe řečeno jsem musela, jinak bych neměla splněnou půlku docházky a to by znamenalo horší známku na vysvědčení :D) Takže jsem hezky dorazila, vzala si tu jejich špinavou žlutou židli a sedla si do části, kde je 3. hlas. Přišla učitelka a skoro všichni byli na místě. Začali jsme se rozezpívávat a potom přišla ta horší čas. Písnička "Baby Please Come Home" /Michael Bubble/. Učitelka po nás (3. hlase) začala řvát, že vůbec nezpíváme, potom tam pořád dělala bordel jedná nána, která je mimochodem tupá jak tágo, ale vážně! Prosím vás, kdo začne ve 14ti letech vydávat nějaké klapavé zvuky pusou a to pořád dokola? Tak jsem se ji snažila nevšímat si (A bylo to těžké). Poté učitelka vyhodila celý sbor na chodbu, že mají chvíli volno a 3. hlas tam jako jediný samotný zůstal. Celou píseň jsme museli zpívat snad 6x a potom naštěstí zavolala zbytek, ale co mě na tom nejvíce štve je to, že já neumím zpívat, ale ona mě nutí! :D Ona si snad myslí, že každý umí vše.

Teď si vám trochu postěžuji na volby. Možná tušíte kam tím mířím. (To bych se divila :D) Já prostě nechápu, jak můžou lidi chtít volit komunisty! Já tu dobu sice nezažila, ale podle všeho z vyprávění to muselo být příšerné. Sice si nemyslím, že by udělali to stejné, co minule, ale i tak bych se za jejich vlády cítila ohrožená. Lidé za té doby nemohli nikam cestovat, komouši vybírali, co se bude vydávat za knihy! Jaká se bude hrát hudba. Mi tak někdo tohle nařizovat, tak už bych neručila za to, co udělám. Ale koho chcete potom teda volit? Třeba Úsvit od Okamury? (tohle prosím vás berte jako vtip, jestli se někomu líbí tato strana, tak toto berte, že je to pouze můj názor a já vám ho nevnucuji) Já netuším, koho bych volila, jelikož nikomu nevěřím a bála bych se, že jsem zvolila špatně, ale já věřím lidé zvolí dobře a bude nám všem hezky. :) A tímto bych asi uzavřela článek. Přeji všem dobré rozhodnutí u voleb a mějte se krásně!

S pozdravem
pilná studentka Lour

Now You See Mee, I'm ill, and other things..

10. october 2013 at 17:58 | Lour
Untitled | via Tumblr
Ahoj všem!
Jak se máte? Já noo.. blbě, jsem nemocná. Každý rok v tuhle dobu jsem nemocná,no, zdá se vám to fér? :D Bohužel mě už přišla navštívit paní nuda a to hlavně dopoledne, jelikož mamka si vzala svůj notebook do práce a já tu nic neměla, ale zachránil mě Harry Potter, i když jsem u něj usnula, potom jsem se vzbudila, koukala na YT na Playstationu a toužila jsem po tom, si zahrát The Sims 3, jenže to nejde.. :( Potom přišla mamča - Hurá! Udělala asi dobrý oběd. Víte, když jsem nemocná, necítím chutě, což je celkem blbé, jelikož mamka vždycky vaří něco strašně dobrého, aby mě rozveselila, jenže já nic necítím a ani si na tom nepochutnám. :D Jinak pořád piju nějaké čaje - proti nachlazení, bylinkový a teď i mamka donesla zázvor, že mi ho bude dávat do čaje, bléé.. :D Snad to nebude zas tak hrozné. :D Furt mi tady dává nějaké ovoce, teď třeba jím hroznové víno. Taky mi kape echinaceové kapky a mám prý jíst vitamín C, takže tady mám i nějaké ty vitamíny. :D Ale jelikož mám super mamču, tak mi koupila M&M's na kterých ujíždím a teď mi donesla i lízátko! Áááh. Mám ráda, když mě někdo obskakuje, ale raději bych chtěla být zdravá. No a zítra příjde černý mrak - bude mě do neděle hlídat sestra. :D Mamka si jede užít poslední volný víkend před sestřiným porodem - což mi připomnělo, že za chvíli budu teta! :D No ale proč černý mrak? Já, ségra a brácha sami doma? To prostě nedopadne dobře.. Chápejte, budu tady jediný normální člověk, sice nemocný, ale normální. Můj puberťácký brácha, který je totální magor a nevyspělý. :D Těhotná sestra se stále měnícími se náladami. Bude to velice zajímavý víkend. :D

A teď bych se s vámi chtěla podělit o jeden úžasný film, který se jmenuje Now You See Me (Podfukáři). Je to bandě 4 kouzelníků (3 kluci, jedna holka), každý umí něco jiného, proto dokáží udělat perfektní show. A jak se tito kouzelníci sešli? Nějaký záhadný muž s kapucí rozdá těmto vyvoleným karty (každý má jednu), kde najdou datum a čas, kde se mají všichni sejít, to však ani jeden netuší, že tam budou ti ostatní, takže je to pro ně šok a o rok později? Stávají se z nich nejznámější "kouzelníci". A to díky nápadu - "Co kdybychom živě vykradli banku?" Jo, zní to nemožně, ale vážně to dokážou, sice mají potom na krku policajty, ale udělají to. Avšak, jak je všem známo, kouzla přeci neexistují a to se mi právě líbilo na tom filmu, že tam i vysvětlí, jak to udělali, ale ne tak, že by to sestříhali a vožili návod, jak to udělat. Jak? Jeden muž, kterého ztvárnil Morgan Freeman, odhaluje kouzla. Je to nejen skvělá komedie, ale také film, u kterého nepředvídáte konec. Po pravdě, vůbec nemáte ponětí, jak by to mohlo skončit. Já vždycky milovala kouzla, taky jsem je i sama dělala, navštívila divadlo kouzel, no prostě to byl můj dětský sen být kouzelnice, takže tento styl filmu mi padl hned při prvním kouzlíčku do oka! A nesmím zapomenout na to, že tam hrají i hezcí herci.. :D

Inu a to bude asi pro dnešek vše. Zítra se pokusím napsat článek na TT :) Tak se mějte krásně a doufám, že nejste tak nemocní, jako já. :)
S pozdravem
nemocná Lour. :)

Čas napsat na blog :)

30. september 2013 at 19:27 | Lour
Untitled/via tumblr

Dobrý den, celý den!
Tak mě tady zase máte! :D Jste rádi? Já teda doufám, že jo. :D No, co vám budu povídat, za tu dobu, co jsem se neozvala mě blog prostě nelákal, nechtělo se mi nic psát (ani povídky) a vlastně ani moc číst! Což je.. divné.. Já a pocit, že se mi nechce číst? To neznám, ale tak, aspoň jsem poznala něco nového. :) Ale teď se už pomalu všechno vrací zase zpět do svých kolejí. Knížky už zase hltám jedním dechem a blog? Už asi týden mám chuť psát jenže.. pokazila se mi nabíječka k notebooku a můj miláček je vybitý, takže jsem se tedy rozhodla, že si sednu za naši sto let starou "kraksnu" a napíšu něco odsud. Ale musím přiznat, že klávesnice je nová a dobře se na ni píše, jen ten obraz a jak je to pomalé.. och.. Steve Jobs by se snad na místě zhroutil. :D Ale dost, nebudu pomlouvat našeho staříka, když mi alespoň ten dovolí zde psát. :) A co jsem za tu dobu všechno dělala? Inu, byla jsem na dovolené, bohužel Holandsko se neuskutečnilo, tak snad příště, snad mi to taťka vynahradí tím, že mi doplatí větší částku na můj nový klavírek. Nemyslete si, že jsem nějak rozmazlená, nebo tak něco, to vážně nejsem, jenže můj otec má dost chechtáků. ;) Taky jsem si poupravila svůj pokoj, už jen přestěhujeme z předsíně gauč a olalá - Pokoj bude eňo ňůňo! (Netuším, jestli se to tak píše :D) Také jsem objevila novou zpěvačku, vlastně já ji znala, jen jsem nevěděla její jméno. Jmenuje se Ingrid Michaelson je naprosto boží, ale o tom někdy jindy. A potom přišel čas nastoupit do 9. třídy a jít si vyzvednout občanku. Mám malý dotaz, to každý tak vypadá hrozně na OP, nebo jenom já? :D Co bych vám tak řekla ke škole, no.. asi to, že už teď přemýšlím nad přijímačkami a uvažuji, kdy se začnu na ně učit. :D A klavír? No světe div se, ale stal se zázrak (Teda alespoň tak mě nazvala má drahá paní učitelka). Prý tomu nemůže uvěřit jak mi to jde a že ze mě snad nebude spát, když mi to pokaždé říká, jsem celá rudá jako rajče. :D Prý se moc nestává, že z lajdáka (Ehm, netřeba komentovat) se stává naprosto geniální, úžasný, fantastický hráč na klavír. Dobrá, tolik těch přídavných jmén tam nemá být, ale já jsem z toho tak nadšená a hlavně, hlavně jsem na sebe pyšná, jelikož jsem si dala předsevzetí, že tento rok budu pravidelně trénovat a zatím mi to jde, už umím asi 3 skladby. :) A teď zpět ke knížkám. Koupila jsem Ukolébavku, za co jsem strašně ráda, protože je to skvělá kniha, stejně jako Poslouchej, přiznám se, že obě knihy mi něco daly, co neumím popsat. Obě jsou od autorky jménem Sarah Dessen, která je úžasná spisovatelka a píše nádherné romány. :) Určitě napíšu recenzi. Dále je v mé knihovničce nová kniha Všechny barvy země - 3. díl o putování napříč Vesmírem, kterou napsala Beth Revis, ale k té jsem se ještě nedostala. A poslední kniha, kterou chci zmínit je Nick a Norah: Až do ochraptění, kterou jsem přečetla včera přiznám se, že po přečtení jsem se začala strašně smát, protože celý ten příběh příjde naprosto nerealistický. Nechci moc napovídat, protože si to když tak přečtěte, pokud jste zvědaví. :) Ale líbíla se mi. ;)
O Bože, doufám, že to není zase až tak šíleně dlouhý článek, ale já vám chci toho tolik říct (napsat) ! Ale už si jdu raději číst. Tak se mějte překrásně, a snad se tu brzy zase zjevím a nepřinesu sebou podobně nudný článek, ale pokusím se dopsat povídku. :) Tak Na shledanou.
Čarovná blogerka
Lour

No páni!

15. august 2013 at 16:57 | Lour
Nádherná písnička <3
Dobré odpoledne!

Tak se Vám zase po dlouhé, dlouhatánské době ozývám. Samozřejmě mám vysvětlení, proč jsem tu tak dlouho nebyla... teda, určitě bych nějaké vymyslela, ale proč bych vás tím měla zatěžovat. ;) Nicméně, měla bych teď být do konce týdne aktivní. :D Potom jedu na Slovensko, ale měla by tam být WIFI, takže snad přidám nějaký ten článek. :) No a potom, jak přijedu ze Slovenska (25.) tak hned 26. jedu do Holandska, snad. :D Ale to se vsákne a já na Vás nezapomenu a budu přidávat články. Možná jsem asi naivní, že? :D

A co je umě nového? Dala jsem si růžový pramínek do vlasů! Teda, nejde to moc vidět, je to pěnovým tužidlem, vlasy jsem si neodbarvovala, protože je mi líto si je takhle zničit, a navíc mám hnědé vlasy, takže co se dá čekat, ale je vidět, že tam je něco jiného. :D Celkem jsem s tím spokojená na to, že jsem si to dělala tak narychlo. Příště si chci udělat Ombré, jak už jsem to jednou měla. Přiznám se, že všechno, co dělám s vlasy mě baví, jak stříhat (To už mám ale zatrhnuté, protože bylo.. "pár" nepovedených pokusů s offinou :D), tak barvit (pouze tužidlem a křídou. :D). Ale kadeřnicí bych nemohla být. :D

Už jsem dočetla Milion sluncí a jediné, co k tomu mohu říct je PÁNI! Ta knížka mě nesmírně překvapila, jelikož první díl mě moc nenadchl, ale tenhle, to už je něco jiného. Mám v plánu si pořídit 3. díl, protože tento jsem měla půjčený z knihovny. :) Taky jsem dneska začala číst 2. díl Harryho Pottera, jsem teprve na začátku, ale beztak to dneska večer přečtu celé.. i když si to chci šetřit. :D Což mi připomnělo, že bych ty knížky měla vrátit už kamarádce.. :D

Ach, já se s vámi musím podělit o to, co se mi stalo, když jsme se byli dívat na klavíry. :D Tak jsme si jeli do Nové Karolíny, zaparkovali a šli do toho nejvyššího patra, kde se nacházeli hudebniny <3. Samozřejmě jsem se hned vrhla ke klavírům. To byla podívaná, ale ty ceny! Strašně předražené, ale to se dalo čekat, takž jsme se tak dívali, já si tam zahrála na pár klavírků a potom se vrátila k tomu, který se mi líbil nejvíce a byl za rozumnou cenu. Vedle mě stál další klavír a tam si sedl jeden kluk, rom. A začal hrát. No já jsem teda čuměla! To bylo úžasné, jak hrál. Potom jsem se ho zeptala, jak dlouho hraje a to, co řekl, mě šokovalo. Rok a půl! To já jsem v ZUŠce hrála takové blbosti a on tam hrál, tuším, nějakou skladbu od Chopina? No řeknu Vám, já se tak styděla. :D Rok a půl a on už hraje tohle. A potom se vyměnil s jeho taťkou a ten to tam rozjel, no paráda, jak tak někdo dokáže hrát, ale romové jsou na tohle strašně šikovní, zpěv hra na nástroje, to jim jde. :)

Teď se s vámi musím rozloučit. Ne ještě ne! Málem bych zapomněla. Co se to s vámi děje? Ta návštěvnost, ty komentáře, no, já nevěřím svým vlastním očím! Příjde mi to hrozně divné. :D Ale děkuji, je to pro mě vážně šok. :) A teď už se můžu s klidným svědomím, že jsem na nic nezapomněla, rozloučit. Tak někdy zase Na shledanou! ;)

S pozdravem
lenivá Lour :)
 
 

Advertisement