Téma Týdne

Inspirace

3. january 2014 at 11:26 | Lour

Dobré poledne, milí čtenáři! :)

I já jsem se rozhodla přidat příspěvek k tématu týdne. Když jsem si přečetla, že je to teda inspirace, tak jsem začala uvažovat. Co pro mě inspirace znamená? Já bych řekla, že všechno. Je to něco, co mě pohání, co mi vlastně dává benzín, který využiju třeba na psaní článků, povídek, kreslení nějakého obrázku - I když mé obrázky nejsou moc povedené. :D a nebo vlastně i v obyčejném životě. Co nosím na sobě, jakou vytvářím hudbu, čím chci být až budu starší. Inspirace je všude kolem nás, avšak ne každý si ji všimne a vnímá ji. Bereme ji jako samozřejmost. Kolik lidí, kdyby nemělo inspiraci, by bylo bez peněz? No, možná se mýlím, ale podle mě hodně.


Mou inspirací k psaní je můj život nebo i od někoho jiného, teda částečně. Jsou to zlomy v životě, které se už staly, které mi přijdou nějak zajímavé. Jsou to dobré, ale i špatné vzpomínky, protože z špatných se učíme a z dobrých se radujeme. Bohužel někdy nastávají dny, kdy mě moje múza opustí, ale doufejme, že pro každého člověka bude takových to dnů co nejméně. :) A tímto se s vámi rozloučím. Snad se vám článek alespoň trošku líbil a mějte se krásně!
S pozdravem vaše
inspirovaná Lour :)

Když Lour cestuje MHDéčkem

9. august 2013 at 16:31 | Lour
Krásný MHD pozdrav!
Konečně nějaké dobré téma týdne. Takové zábavné. :D Tedy, alespoň pro mě. Člověk, když jezdí každý týden 2x do hudebky, zažije spoustu 'legrace' v trolejbusu. :D Já se vám tady pokusím povyprávět pár mých historek z MHD, mi připadají vtipné, protože jsem to sama zažila, sice když to prožívám, tak to není pro mě 2x vtipné, ale potom se tomu i zasměju. :D Tak jdeme na to. :)

Dezorientovaná nebo blbá?

Jednoho krásného letního dne jsem se vydala ráno v 9 hodin na zastávku, jelikož v 9.37 mi měl jet trolejbus na hodinu tenisu. Jestli jsem se těšila? Popravdě, ani moc ne. Létat s pálkou za míčkem v takovém vedru, to se mi opravdu nechtělo, ale nic jsem s tím nenadělala. Stála jsem už na zastávce a čekala, kdy konečně přijede můj trolejbus. Něco jsem zahlédla, takže můj mozek to vstřebal jako informaci, že už mi to jede. Trolejbus přijel a já nastoupila. Přiložila jsem svou čipovou kartu s mou fotkou ze školky na žlutý displej a zmáčkla tlačítko. Vyjel mi bílý papírek s modrým inkoustem a já se porozhlédla po trolejbusu, kam bych si sedla, našla jsem si místo, které mi bylo nejblíže a sedla si. Trolejbus se rozjel a mi už za chvíli zastavili na další zastávce, a potom na další, další a další. Po chvíli mi to přišlo divné, že jedu už tak dlouho, tak jsem se koukla z okna a zjistila jednu strašnou věc. ZTRATILA JSEM SE! Teda ne doslova, přeci jen své město znám, ale ocitla jsem se úplně někde jinde, než bych měla. Tuším, že jsem zrovna byla u nádraží. Jako první mě napadlo, že to je možná objížďka, ale co si budu nalhávat, číslo trolejbusu bylo úplně jiné, než kterým jsem měla jet. Takže jsem vystoupila a okamžitě volala mamce, která se lekla, co se děje, že ji volám a ještě nejsem na tréninku. Odvyprávěla jsem ji svou story a málem se tam rozbrečela, protože jsem měla už půl hodiny hrát tenis! Má hodná maminka mě trošku uklidnila, zavolala trenérovi a já se pořádně podívala a nasedla na správný autobus. Celou cestu jsem byla nervózní, že jedu zase blbě, ale naštěstí jsem dojela a ihned začala hrát.
Samozřejmě, že si ze mě potom hodně lidí dělalo srandu a i já si ze sebe utahovala, protože z toho se už nic jiného dělat nemohlo. :D A od té doby si už dávám pozor, kam jedu. :)
 
 

Advertisement