July 2013

Odvrácená tvář - 4. část - Náhoda?

30. july 2013 at 13:25 | Lour |  Má říše fantazie
Čus bus autobus!
Je to neuvěřitelné, ale napsala jsem další díl povídky Odvrácená tvář, což je úžasné, protože jsem řekla, že už v ní nebudu pokračovat a teď? Další část. Původně jsem chtěla psát tu druhou povídku, ale když jsem se do toho pustila, napadaly mě jen nápady pro tuto. Takže příště budu chtít psát tuhle povídku a budu mít nápady na Součístí pohádky? No uvidíme.. ;)
Jo a další věc, touto částí bych chtěla uzavřít 1. kapitolu, takže další část už bude patřit do 2. kapitoly! Jsem z toho naprosto unešená. :D Už raději nebudu zdržovat a jdeme na to!

4. část - Náhoda?

Bojím se. Je to divné, ale je to tak. Snad, doma bych se neměla bát! Co to bylo? Prudce otočím hlavou. Měla jsem pocit, že mě něco sledovalo, ale nic, samozřejmě.
"Neblázni!" Povzbudila jsem samu sebe. Bohužel jsem bláznila. Vzala jsem slupku od banánu, který jsem teď dojedla a hodila ji do odpadkového koše. Mé uši zaznamenaly melodii ze Star Wars, který se ozývala z mého mobilu.
"Ahoj Mad, co potřebuješ?" Volala mi Mad, což je divné, protože je ráno a to obvykle bývá už ve škole. To mi připomnělo, že už bych taky měla jít.
"Mad, já chápu, že to je určitě hrozně důležité, ale už musím jít do školy..." snažila jsem se urychlit tento hovor.
"Počkej. Co jsi to řekla? Že nejsi ve škole?" To je zvláštní. Další věta mě ale zaskočila. Byla to tak neskutečně dlouhá minuta ticha, že jsem se raději ozvala.
"Ty mi říkáš, že mám jít za školu? S tebou?" Dělá si srandu? Doufám, že jo, protože tohle je neskutečné!
"To je to až tak vážné?" Zamumlala něco ve smyslu, že až smrtelně. Přiznám se, že to mě vylekalo.
"Až to zjistí moje máma, zabije mě.. Ale příjdu, dobře? Kde jsi?" Řekla mi přesné místo a já se tam hned vydala

Teď, asi o hodinu později, sedím v kavárně, spolu s Mad, a pijeme druhou kávu. To co mi před tím řekla mě... Jak to říct... zdrtilo. Odehrálo se asi tohle:
Přišla jsem do kavárny, kde na mě čekala Mad ve své oblíbené mikině s Micky Mousem. Šla jsem se posadit k dřevěnému malému stolku, kde už seděla. Ta mě jen pozdravila a hned začala vyprávět. Nestihla jsem ji ani pozdravit a už začala mluvit. Nebylo šance ji zastavit.
"Meggie, já vím, že teď budu znít jako magor, ale něco uvnitř mi naznačuje, že bych ti to měla říct. Tak jo. Včera jsem šla ze školy a potkala jednu holku a kluka, nejspíš sourozenci. Oba měly černé vlasy, a tak nějak celkově byli v černém. To je jedno. Ta holka do mě omylem vrazila ramenem a stalo se něco neuvěřitelného! Projela mnou nějaká energie. Jak bych ti to popsala, ale připadala jsem si, jako bych strčila prst do zásuvky, i když nevím, jaké to je. A tak jsem se na ni znovu podívala, ale to už byla snad metr ode mě a pokračovala dál. Nic jsem si z toho teda nedělala a šla domů. Vše bylo jako vždy, večere, sprcha, postel. No a jak jsem spala, zdál se mi hrozný sen. Byl tam nějaký chlap, který stál na kmeni, měl křídla a v ruce nějakou dívenku, ze které tekla krev, vlastně přímo valila. A potom mi došlo, že je to nějaký anděloupír?" Zírala jsem na ni s otevřenou pusou, a proto se zřejmě zastavila. Chtěla jsem něco říct, ale nebylo co.
"Jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě.
"Já..Já.. To je divné.." vykoktala jsem ze sebe.
"Já vím, ale asi to je jen normální sen." Bezstarostně se zasmála. Kdyby jen tak věděla.
"Mad. Dnes večer se mi zdálo úplně to stejné. A ta holka, jmenuje se Cor, chodí k nám do třídy. Je tady nová a když se mě dotkla, taky mnou projela ta energie.. Mad... Něco se tady děje.."
"Týjo, myslíš, že za to může ona? A jak vůbec ví, že se známe? Nebo to byla náhoda?" Oči ji jiskřily adrenalinem a touhou po zjištění, co za tím vším je.
"Mad, uklidni se. Ještě něco bych ti měla říct... Ta holka, Cor, si kreslila do svého deníku přesně toho chlapa, kterého jsme měly v našem snu." Snažila jsem se to říct klidně, ale moc se mi to nedařilo, protože to, co se odehrávalo bylo naprosto šílené. Pomalu začínám věřit na paranormální jevy.
"Musíš si s ní promluvit." řekla pomalu.
"No to teda ne! Na to zapomeň! Co bych ji asi řekla? Že se mi zdál s moji kamarádkou stejný sen a myslíme si, že to způsobila svým dotykem?" Nevěřícně jsem se na ni podívala.
"Ne, tak jsem to nemyslela. Mohla by jsi se ji zeptat odkaď je a kdo je ten kluk a zjistit něco o jejím životě, ale nějak nenápadně. Prosím! Víš jak jsme si vždycky hrály na detektivky? Tak teď máme opravdický případ!"
"Já nevím... Je to celé zmatené, ale oukej. Zkusím se ji na něco zeptat. Možná bych vás mohla seznámit, co? Určitě si tě bude pamatovat, tak jsem zvědavá, jak se bude tvářit." Nemůžu uvěřit, že jsem vážně přistoupila na to, že se budu Cor hrabat v soukromí.
"Super! A teď pojď, jdeme nakupovat!" řekla vesele a obdařila mě tím největším úsměvem, který uměla.
"Víš, že nenávidím nakupování." Postěžovala jsem si, i když jsem věděla, že je mi to houby platné.
___________________________________________________________________________________________________________

Musím se přiznat, že mi to příjde strašně jako blbost. :D Ale baví mě to psát. Mad si představuju jako naprosto bláznivou holku, která se pustí do všeho, takže je tam velká část mě, ale u hlavní hrdinky nevím, co si mám myslet a to ji sama píšu! :D No, snad se vám to líbí.. :D

P.S. - Pršelo! Konečně! :D :)

Awkward - I want next part!

29. july 2013 at 18:37 | Lour |  Zápisník té střelené

Hi!
Hned ze začátku - Ty témata týdne jsou strašné! Čím dál horší.. -.- Co bych vám napsala, kromě toho, že je mi šílené vedro? :D Jo! Založila jsem si TUMBLR a nechápu o co tam jde, ale to je jedno. Snad to brzo pochopím :) Kdyby jste se nudili, tak mi můžete napsat mail a budeme si psát, protože mě to hrozně baví. Moje adresa je vendula.ticha@yahoo.com :) A co dělám v takovém počasí? Nečekejte, že bych byla na koupališti, je tam moc lidí a navíc u nás je strašný koupák. Ani nejsem u nějakého rybníka, nebo někde u přírodní vody, mám strach z ryb. :D Takže co dělám? Sedím Ležím v posteli, čtu si, nebo koukám na seriály a píšu všem e-maily. :DTaky se vám nic nechce dělat v tom vedru?

Dneska jsem se dodívala na poslední díl Awkward (Nešika), který vyšel a už se nemůžu dočkat pokračování, protože jsem zvědavá, co se bude dít! Áh, musím se přiznat, že víc než Matty se mi líbí Collin, můj miláček. :D No a úžasný je i Jake, jak jinak.. ;) Je to dobrý seriál, sice trošku perverzní (:D), ale mám ho ráda. Prý má další díl vyjít 8.10. Tak uvidíme!

Můj další problém je, že netuším, co dám mamce k narozeninám! Chtěla jsem ji dát kytičku, ale než bych to donesla domů, tak by to zvadlo, nebo by to bylo zlomené, jak se znám. Takže co? Bonboniéru prý nechce. Stejně ji to vždycky všichni sníme. :D Bylo by fajn, kdyby jste mi pomohli! :D

Teď si tady poslouchám Bruna Marse, protože jsem si vypálila na CD dvě jeho alba a ještě potom 30 Seconds To Mars a mám v plánu ještě nějaké si vypálit, akorát teď se mi moc nechce. Přidám fotku, jak vypadají obaly.. ;) Jdu asi zase číst Harryho, naprosto mě to uchvátilo, což jsem si vůbec nemyslela! Tak se mějte zimně a snad vás to vedro nezabije! :)) Ahoj..

Hele! Moje noha.. Teda část.. :D

Můj nejlepší přítel na cesty

27. july 2013 at 23:20 | Lour |  Zápisník té střelené
Hola Hou! :D
Je zase krásné slunečné ráno, já se do růžovoučka vyspala, napsala kousek povídky a teď píšu i článek na blog! No, jsem se sebou spokojená. :D Možná dneska pojedeme do Ikei, což je ten nejúžasnější obchod, až po knihkupectví. ;)
Inu, dnes jsem se rozhodla vám napsat o mém nejlepším příteli na cestách, ne, není to žádný člověk, ale je to má skvělá ČTEČKA KNIH! :D Tak abych vám ji představila - Jmenuje se Hugolínka (Háhá! Líbí se mi jménu Hugo, no :D), je ji asi půl roku (Na Vánoce ji bude rok). No a co víc k tomu říct, je prostě boží. :D



Od minulých prázdnin až do dnes

25. july 2013 at 17:01 | Lour |  Když začnu "tvořit"
Ahoj.
Dnes jsem si připravila článek, kde budou nějaké fotky. Chtěla jsem udělat recenzi na film, nebo přidat povídku, ale nějak se mi nechce psát, takže se musíte spokojit s fotkami, které byly nafocené i minulé prázdniny. (Proto ten název "Od minulých prázdnin až do dnes). No a co bych vám ještě napsala? Asi to, že teď čekám, až se půjdu se svou sestrou fotit. Za každou cenu prý chce mít fotku s břichem..pff.. a já tam musím být taky. :/ :D Nerada se fotím, když musím pózovat, pak to vypadá, jak kdyby to bylo nucené.. vlastně ono to je NUCENÉ! :D Jo a dozvěděla jsem se, že asi pojedu do Holandska! Snad to vyjde, když tak vám to v dalším článku přiblížím.. Teď si ještě jdu rychle zahrát The Sims 3! (Miluju tu hru :3) Tak se hezky kochejte.

Proč neplout i s lavičkou a deštníčkem, že? :D

Jedno z mých nejoblibenějších měst. Áno, Český Krumlov :)

Dovolili mi v Národním divadle fotit :D
(Takových fotek mám ještě milion)

Den, kdy to VŠE začalo.

16. july 2013 at 10:28 | Lour |  Zápisník té střelené
Čusík!

Dnes jsem se rozhodla, že vám popíšu, jak jsem se dostala k blogu. Nepřivedla mě k tomu kamarádka. Nebylo to kvůli toho, že to mají všichni. Bylo to pouze z čiré zvědavosti. Na internetu jsem pořád narážela na stránky, které často končily blog.cz. A tak jsem si jednoho dne napsala do vyhledávače blog.cz a klikla na 1. odkaz, který mě přivítal na fialovo-bílé stránce. Vždycky jsem více věděla o technice než ostatní holky, takže mi nedělalo problém založit si blog a tím to začalo. Přidala jsem 1. článek, který byl ve smyslu "Vítejte, já jsem ta a ta.." to byl 1. blog, potom byl další a další, další a bylo jich opravdu hodně, kdybych se měla přiznat. Popravdě, později jsem si založila na PC složku, kde jsem si psala všechny názvy blogů. Byla jsem strašná. Tou dobou jsem začala chodit i na Alíka, abych si zvýšila návštěvnost, tam jsem potkala i hodně zajímavých lidí např. Lenču a Nikču, se kterými si snad dennodenně píšu.. a volám. Měla jsem blogy o celebritách, módě, zvířátkách,obrázcích a teď mám takový - ten, který je mi nejvíce podobný. Hodně jsem si zakládala na návštěvnosti, teď se tomu jen směji, a když byla malá.. byl to strašný blog a bylo na čase si založit nový. A když se mi dařilo, tak nějaká z mých spolužaček zjistila adresu. Blog je pro mne únik od okolního světa, chci tady psát, co chci, chci si postěžovat na lidi okolo sebe a nikdy nikdo nesměl přijít na adresu blogu. Oni věděli, že mám jakousi stránku, ale nevěděli o čem a jak se jmenuje. A myslím si, že to zůstalo po celou dobu mého blogaření stejné. Spolu s blog.cz jsem zažila i úpravy stránky a odpočítávání konce světa. Při každé změně jsem se musela učit něco nového. Čím více jsme se blížili dnešní době, tím víc to chtělo i lepší vzhled. Tak jsem začala pracovat s photofiltrem, photoscape a photoshopem. Byla už jsem fakt dobrá, ale potom jsem měla pauzu od blogu a když jsem se vrátila zpět, nebylo to jako dřív a ještě teď se do toho pořád dostávám.. Blogařím už asi 4 roky (?) A mým největším rekordem je právě tento blog. Mám ho už od ledna, což je 7 měsíců a to je prostě.. skvělé! Přeji si jen, ať mi to vydrží hodně dlouho.

Uf, dalo mi to celkem práci vrátit se o pár roků zpět, ale snad jsem to zvládla a neodklonila se od původního tématu. Tak já už raději končím, ahoj! :)

A je to tady aneb slzy přicházejí..

13. july 2013 at 21:27 | Lour |  Zápisník té střelené

Čau! :)
Tak a je to tady.. Zítra oficiálně odjíždím na tábor. Už o tom píšu snad po stop adesáté, ale chápejte, když jsem byla naposledy na táboře, hodně ošklivě to skončilo. Raději nebudu zacházet do detailů. ;) Divím se, ale už jsem sbalena. Teď si jen nalakuji nehty a přednastavím nějaké články. Mi bude tak smutno! Snad to tady beze mne přežijete. :D Včera jsem byla na tréninku a měli jsme zástup a přišel tam nějaký kluk (18?) a jde do třeťáku. Přiznám se, že byl celkem hezký, ale nebyl to můj typ. Ale měl úžasné oči, takové modré, ale ne přímo. :D Ale co bylo nejhorší, když se ti jednou zadíval do očí, tak s nimi neuhnul. Takže pokaždé jsem musela uhnout já. :D Bylo to.. zvláštní. Kdybych ho měla na každý trénink, tak by to dopadlo příšerně! :D Potom jsem přišla domů a opékali jsme. Byla to sranda, hlavně když jsem hrála jednu hru s bráchou a vletěl nám míček přes plot a on mě tam chtěl hodit, že pro něj polezu. :D Udělala bych to, ale vím, že by mi nepomohl vylézt zpátky. Takže mám smůlu. :D Dnes jsem se jen celý den válela a četla naprosto úžasnou knížku Poslouchej! (Sarah Dessen) a chystala si věci. No a teď tady píšu tento článek a přemýšlím, jakou barvu laku si dám na ruce a jakou na nohy. Ale myslím, že zvítězí světle modrá až bílá na rukou a oranžová (jako vždy) na nohách. Klasika. Tak, ale teď už bych měla končit. Chci vám popřát, ať se máte krásně, celí překypujete usměvavou náladou a jste stále šťastní! A pořádně si užívejte prázdnin dokud jsou. ;) Tak za týden! Na shledanou..

Pohoda, popcorn a hudba <3

11. july 2013 at 21:12 | Lour |  Zápisník té střelené
30 Seconds To Mars - Closer To The Edge
Hello!
V první řadě bych Vám chtěla poděkovat, proč? No, podívala jsem se na mail a tam na mě čekala návštěvnost od 1.7. do 7.7 a nestačím se divit. Můj blog navštívilo za ten týden 130 lidí! A to je pro mne prostě WOW! :DD Jsem ráda, že aspoň někdo si čte mé články. :D Ale teď se vrátíme k víkendu, kdy jsem byla u babičky a bylo to.. vyčerpávající, jelikož má babička je krapet.. ukecaná. Takže do mě furt všechno hustila a poté mě bolela hlava. :D Ale bylo to super! Prošli jsme se kolem rybníka a v sobotu za mnou přijela i ségra. V neděli jsem už musela jet, protože v pondělí jsem šla dopoledne k doktorce pro potvrzení na tábor. Jo, tábor. Už teď jsem z něj nervózní. Co když zjistím, že jsem úplné nemehlo a před kamerou neřeknu ani slovo? Snad ne. Když odřeknu 1. větu, je to v pohodě.. :D Áááá.. už jen 3 dny :DD a já nejsem ani nachystaná.. To zvládnu! :D Jinak jsem dneska byla s kamarádkou v 5D kině a bylo to naprosto úžasné. Až na to, že jsem vylezla a byla jsem mokrá. Jo, stříkali tam po nás vodu. :D A teď tady sedím, jím popcorn a poslouchám 30 Seconds To Mars, což jsou moje lásky.. A ještě Betales, Rolling Stones, Simple Plan, Linkin Park a mohla bych sepsat hodně velký seznam. :D Dneska jsem se zase po dlouhé době podívala na Interpals, což je chat, kde se můžou přihlásit lidé ze všech koutů Země. Já si tam nejčastěji píšu s Američany, Angličany a Francouzy. Myslím, že mi to trochu pomohlo v angličtině. :) Vřele doporučuji. Dneska jsem si koupila krém od Balea (nevím, jak se to skloňuje :D) a voní po lesních plodech.. No, mám ráda takové ty sladké vůně, snad bude i dobře hydratovat. Ach jo, já končím, musím se jít osprchovat a potom si jdu číst. Přeji krásný večer!
Linkin Park - Castle Of Glass

Součástí pohádky - 1. kapitola

6. july 2013 at 10:28 | Lour |  Má říše fantazie
PŘEDNASTAVENO
Hello!
Konečně jsme se dočkali 1. kapitoly mé povídky s názvem Součástí pohádky. Přiznávám, je to zvláštní název, ale nic jiného mne nenapadlo. :D Jak jsem už zmiňovala v nějakém článku - tato povídka má nádech pohádky, možná proto se jmenuje tak, jak se jmenuje.Teď nejspíš jsem někde na procházce s babičkou. :) tak už konečně k povídce. Snad se vám bude 1. díl líbit! ;)

1. Kapitola - Stěhování

"Wendy, jdeš? Už musíme jet, nebo bude zácpa." Řekla moje mamka. Naposledy jsem se podívala z okna mého pokoje. Ačkoli je to neuvěřitelné, ale ten pohled na šedé paneláky mi bude chybět. Je pravdou, že sem tam se tady objeví zelený strom, ale moc často se to nestává. Otočila jsem se ke své matce a snažila se zakrýt dojetí.
"Jo, jedem.."
Nasedli jsme do auta a mlčky všichni seděli a v duchu se loučili se svým starým domovem, ale naše malá část se těšila do nového. Nemyslím si, že bych o něco přišla, moc kamarádů jsem neměla. Stačilo mi sbalit si knihy a malířský stojan a byla jsem připravená na cestu. Žádné velké loučení.
Máma měla pravdu, už teď ráno bylo hodně aut, ale podle táty to není tak šílené. Když jsme přijeli na příjezdovou cestu k našemu domu, poklesla mi brada. Netušila jsem, že bude tak nádherný. Byl to poměrně malý cihlový dům s bílými francouzskými okny. Všude kolem byla zeleň a velká škála barevných květin. Otevřela jsem dveře a pomalu vystoupila, chtěla jsem se rozběhnout do toho domu, ale řekla jsem si, že nedám hned na sobě znát, jak se mi to líbí. Popadla jsem svůj kufr a táhla ho dovnitř, kde to bylo ještě lepší než venku.

Hurá na vesnici!

4. july 2013 at 21:07 | Lour |  Zápisník té střelené

Ahojky!
Tento článek píšu v rychlosti, protože mám v plánu se jít dívat na film (Ten, kdo stojí v koutě) a potom přednastavit články. Proč? No zítra ráno odjíždím k babičce na vesnici (ano, holka z města na vesnici :D) a nesmím si vzít noťas. Takže by jste neměli o články přijít. ;) Mám takový dotaz. Byli jste někdo v 5D kině? Jestli jo, tak jaké to je? Dostala jsem poukaz do toho kina pro dvě osoby. Asi vezmu kámošku.. Dneska jsem psala 1. díl nové povídky. Zkusím to ještě dopsat a snad se to tady objeví o víkendu. Povídka bude mít malý nádech pohádky, takže jsem zvědavá, co na to řeknete, protože je to zase něco jiného, než minulá. Dneska jsem byla zase v Luxoru a ta paní mi řekla, jestli se nechci přidat do nějakého klubu (Asi vidí, že tam furt chodím :D), že budu mít slevy, atd. No, tak jsem na to přikývla a řekla, pokud si to dneska vypíšu, tak budu mít 50% slevu! No, kdo by to odmítl, že? :D Tak mám zase novou knížku v mé knihovničce. Jsem strašná, ale teď mi už došly penízky, takže mám po knížkách. A to jsem chtěla jet na knižní sraz ve Zlíně.. :D Sice jsem ještě ten den na táboře, ale prý bych to mohla stihnout. Snad to výjde. Jedete tam někdo? :) No nic, já už musím končit. Mějte se tu krásně a skládejte básně. ;)

Lolo, vítej doma! :)

2. july 2013 at 22:12 | Lour |  Zápisník té střelené
Ahoj!
Dneska jsem se pokusila vykopat z postele o něco dřív, ale stejně to bylo prd platné. Chtěla jsem jít se ségrou do našeho obchoďáku, takže jsme vyšli až nějak v půl 11, protože když snídám jogurt, je to tak na hodinu. :D No, vešly jsme dovnitř a já, samozřejmě, zatáhla sestru hned do Luxoru, kde jsem si KONEČNĚ! koupila Lolu (Lola a kluk od vedle, Stephanie Perkins). Potom už mě mohla tahat kam chtěla. Prošly jsme C&A, New Yorker, kde jsem si koupila smetanovou džínovou sukni s tygřím vzorem, dále jsme pokračovaly do Housu, Rossmannu a celé jsme to vyvrcholily Sparem, kde jsem si prostě musela koupit jedny z mých nejoblíbenějších bonbónků. :D No a na konec jsme se stavily za mamkou v cukrárně, kde jsem ji naznačila, jestli si můžu vzít domů chlebíček. Hahá. Byl dobrý. A taky jsme si se ségrou daly pohár. No a po obědě jsem si sedla na zahradu s knížkou a trochu se opálila, což je u mě neobvyklé, jelikož jsem strašná bledule. :D A teď tu sedím, hraji si se čtečkou a stahuju nějaké knížky od Agathy Christie, protože si myslím, že bych si to měla přečíst, jelikož je to nejlepší ženská spisovatelka detektivek. Dobrá, přiznám se, ještě u toho jím čokoládu Spongebob s lentilkami. Výborná je! Taky jsem dneska psala další část povídky, ale je příšerná. Uvažuju o tom, že začnu psát jinou povídku, jelikož tuto mám blbě rozepsanou a nic mě nenapadá na pokračování.. teda napadá, ale když jsem se to pokusila nějak sepsat, bylo to hrozně křečovité. Takže.. uvidím. Jo a jinak jsem zapomněla! Tento blog už má i svůj FACEBOOK! 3x HURÁ! Byla bych moc ráda, kdyby jste mi tam dali "lajk". :) Jinak odkaz by jste měli brzo najít i v menu. Před chvíli jsem si psala s kámoškou, která mi napsala, že někdo z jejich známých si zlomil achilovku (mám takové tušení, že to nejde :D, ale ok) a tak jsem na ní hned vybafla svůj velice "vtipný" vtip. :D Teď vám ho napíšu. :D Takže, ona napsala, že si někdo z jejich známých "zlomil" achilovku (ano, s jedním l a malým A) a já hned - Asi právě teď někdo objevil její Achillovu patu, tím myslím její slabinu. Víte, jak se říká, že Najdu tvojí Achillovu patu (Slabinu). Jo, já vím, není to moc vtipné, ale Lenča se zasmála! Aspoň někdo. No nic, já už raději končím, nebo tady začnu vyprávět mé nesrandovní vtipy, Tak hezké sny. :)